Den odjezdu : 6.6.2010Mám takový pocit, že jsme v Německu, jelikož autobus asi před 10 minutami stavil u nějaké pumpy, hned vedle McDonald's. Když jsem jela nedávno do Anglie, také jsme tu parkovali, znám tu už okolní toalety. Za 4 minuty půlnoc a někteří jednici si z venčí přinesli papírové balíčky z toho nejzdravějšího fastfoodu ever. Takže náš autobus páchne jako mastné bistro. Před odjezdem jsem si upekla 3 tmavé bagetky a naplnila je tuňákem z plechovky, mozzarelou a rajčátkem(a samozřejmě zabalila do mého oblíbeného alobalu!). Jedna mi zmizela před hodinou, během mého válení se na dvojsedačce. Mmm... Aspoň že mám teplou modrou deku, iPod a klapky na oči/na spaní(..nevím jak se tomu říká). Tisknu se na tmavé sklo, vidím tmu-prázdnotu! To bych částečně lhala. Jenom mě bílé proužky na dálnici bijou do očí. Bonne nuit:*
No sláva, už jsme projeli francouzskými hranicemi, v regionu Lorraine. Rozjasnila se obloha a vídím kolem sebe zelenou přírodu. Bolí mě hlava. Nemůžu odtrhnout kukadla od skla. Cesta bude trvat ještě dlouho do Montfort-u u Paříže. Je 5:30. Brou brou, už se těším Francouzi a Francouzsky!!
La place CONCORDE
Zbývá prý méně než 300km. Našla jsem v uličce něčí časopis ELLE, červnové vydání. Udivuje mě, že jsem v předchozím článku psala Mých TOP 20 pro jaro 2010 a jak se téměř shoduje s tímto magazínem. Jedniné, co mi chybí je námořnický styl, který je podle mě IN/známý již od dob Coco Chanel. Nečtu moc často tento časopis, ale například Marie Claire a Žena a život(no jo no). Ale co tu povídám! Vzala jsem si na daleké cesty Nikona a nasnímala mou novou(včerejší)taštičku, která je tak univerzální, že ji můžu použít jako pouzdro na fotoaparát. Zamilovala jsem se do ní hned na 1.pohled. Vypadá jak od Louis-ho a je na ní špetka Chanelu! Trochu mi zplihly vlasy, ale co nadělám. Do toho baťůžku,(který jde snad vidět jen pod mikroskopem)se mi vešla svačinka(bagetky a jarní závitky), průvodce Francií, bloček na skyci, penál s tužkami, etc. Je za 4 minuty osm a spát. Se mi opravdu už nechce! Jinak - dobré ráno Francie!
Ještě jednou la place Concorde
Rychle přeskočím na chvilinku.
Zažila jsem tu nejfrancouzštější večeři ever! 1.chod : krevety, salát s olivami, kuskus, bageta. 2.chod: čerstvé brambory s brokolicí a rybou politou citronovou omáčkou, bageta. 3.chod : jogurt, ovoce(grepfruit), přesnídávka, čoko tyčinka, bageta... byla jsem tak nacpaná a poslední chod zůstal mnou nedotčený. Nejspíš začnu lineárně:
Byli jsme ve škole Bel-Air v Montfort-u a setkali jsme se s korespondenty(muck/polibek na obě strany, salut, ca va a konec konverzace). Ve školní jídelně to vypadalo přesně jako v cirkuse. Studentům padaly sklenice a talíře, všichni se předbíhali, řev podobný lvímu, obličeje jak opice, etc. Jídlo opravdu zvláštní : vezmete si příbory a tác, salát s kukuřicí, jogurt, bagety, čokoládový cookie, kuskus s kari a masovými koulemi či fazolové lusky. Talíř s hlavním jídlem měl ubryndané okraje a vypadalo to dost neesteticky. Oběd jsme si vzali ven, kde jsem si spálila obličej. Vyrazila jsem se spolužáky na dvůr, kde na nás ukazovali cizí Francouzi prstem, smáli se, pomlouvali a zvláštně civěli. Byli jsme středem pozornosti, ale nebylo to vůbec příjemné! Francouzi nejsou vůbec obézní a podobně(štíhlí jako proutek!), a asi 75% jich jsou hezcí! Kontrast mezi Francií a Českou republikou. Poté nás seznámili s jejich školstvím a hodinu na to jsme si zasportovali(jen někteří, jelikož 14hodin jízda v autobuse není vůbec relaxace). Nejlehčí disciplína byl ping-pong(le tennis de table). Moje volba. Poté jsme jeli školním fr.autobusem téměř 40minut až do Perray-en-Yveslines. 150ti kilový kufr jsem tahala svou vlastní(ubohou)silou přes štěrk asi 10minut až k jednomu žlutému rodninnému domečku, hned vedle rybníku, kde kvákají žáby. Její(mé korespondentky)rodiče jsou strááášně sympatičtí, hodní a plní smyslu pro humor. Poté mi pomáhali s úkolem na francouzštinu.. Pak večeře(o které jsem se zmiňovala na začátku) a spinkání v pokoji pro hosty s dvojlůžkovou postelí, skříní, lampou ve tvaru slona na nočním stolku a ubohé křesílko. Ráj pro mě!
Atmosféra byla úžasná!
Dnešek na programu : Montmartre, aneb čtvrť umělců, muzeum Orsay a romantická projížďka na bateau mouche po Seině!
Montmartre plný creperie/s(palačinkárna), francouzští pouliční umělci, karikatury, turisté hlavně z východu, Asie. Nádhera a tři prožité tečky.
Orsay: bývalé nádraží, teď muzeum se světoznámými obrazy např. od: Monet, Van Gogh, Matisse,..už ani nevím, příliš moc informací najednou. Ale opravdu pěkná podívaná! Škoda že nenavštívíme Louvre.
Projížďka bateau mouche: Eiffelova věž pěkně zblízka, Notre-Dame,...
beaucoup et beaucoup!
Mezitím cesty k daným místům : tak to jsem fotografovala během běhu za profesorkami se stomílovými botami.
Mais ca va bien!
Dnešní večer: předkrm - bageta s máslem a lososem nebo párky z grilu, které byly uvařené dočerna(dílo pana Francouze), hl.jídlo- hovězí steak do krvava, těstoviny se sýrem(dávali na to sůl i pepř a dokonce i máslo!)a dezert, který jsem opět nemohla polknout- jahody na 100 způsobů->s mlékem a cukrem
en poudre, s bílým jogurtem a cukrem
en poudre, se smetanou a cukrem
en poudre.. Sucre
en poudre říkají Francouzi krystalový cukr! Když to jíte, slyšíte děsné křupání. Není to moc delikátní si dávat několik lžic sladidla. Vlastně jsem se ani jednou nezmiňovala o snídani. Čokoládové
cerálie(4 různé velké krabice), briošky s čokoládou,
rolka s čokoládou, sušenky, samozřejmě s čokoládou, apod. Francouzi si do ohřátého mléka dávají
cerálie a Angličané míchají
cornflakes s cukrem. A jak je to na vlastně na celém světě?
Zítra Normandie, Rouen,
Etretat. A psí počasí.
Brou brou, za 2min.půlnoc!
Nejspíš budu mít brzy sklony k obezitě. Táta Francouz mi chtěl udělat radost a koupil palačinky! Jenže po
véélice typickém francouzském jídle(což byl MEGA domácí hamburger a americké brambory)mi bylo fakt zle. Máma
Francouzska mi
crepe dopekla na pánvi a nasypala na ní několik velkých lžic cukru, až do následného
zkaramelizování(
sucre en poudre - krystalový cukr, ne moučkový!). Párkrát jsem si kousla(byla moc dobrá), ale můj žaludek řekl DOST. Říkali, že to nemusím celý sníst, ale já magor ze zdvořilosti řekla: Non, c'
est bon!(Ne, je to dobrý!). Když se každý den budu ze zdvořilosti přejídat, vrátím se domů s desítkami kily navíc. Špatně se odmítá dobré, kvalitní jídlo. Poté jsem vyfotila celou rodinku na můj domácí úkol od profesorů. Dneska strávený den u moře v Normandii. Kouzelné! Zítra
Monetova zahrada v
Giverny.
Bisoux!!
Cesta do Giverny, Auverse sur Oise. Bolí mě šíleně celá paže, protože jsme včera po večeři hráli takovou virtuální hru Wii. Stejně i tak mám svalnatější pravou ruku.
Monetova zahrada byla jako vystřižená z časopisu. Růže, bambusy, lekníny, umělcův dům pokrytý břečťanem, obchod se suvenýry, toť vše bylo k vidění. Předtím jsme navštívili zajímavý hrad v Oise a prošli kolem domu Vincent-a Van Gogh-a, kde tam žil a také umřel. Muzeum absinthu nám (bohužel) škrtli z programu.
Dneska se podávaly dva chody: salát s vlašskými ořechy,
orestovanou šunkou a pečený toust, který byl navrchu pokrytý kolečkem kozího sýru. A zmrzlina
magnum. Mňam. Ale jako každý den jsem si nedala dezert. Francouzská matka mi řekla, že zítra pojedeme (po výletu do Chartres) na
petit shopping! Dobrou noc
Perray en Yveslines!
Pátek(který píšu po příjezdu domů) se odehrával v Chartres. Prohlídka katedrály byla neuvěřitelně zdlouhavá a nudná. Blonďatá průvodkyně ve věku asi 60, samozřejmě francouzska, mluvila jako kafemejnek a vyprávěla nám celou bibli, protože na každé(ze sto minimálně)vitráži byla jedna legenda. Ve tři hodiny začal rozchod na nákupy! První co jsem udělala bylo, že jsem vyrazila do trafiky si koupit letní VOGUE! Podniky : Pimkie, Claire's(škoda že ho nemáme v Praze), Etam, Promod, McDonald's,.. Nic extra. Kromě mých zaječích oušek(jako od Louis-ho!)a černých wayfarers! Jsem na to upřímě hrdá. Po třídním výletu jsem s Manon a paní Florence zašli do véélikéého obchodního centra Ouest. Přišli v 19h. a zavírali ve 20h. a nebo o trochu dřív(kromě Carrefour-u). Jediné, co jsem si stihla koupit - poloprůhledné květinkované tílko, které se mi už vůbec nelíbí.
LE WEEK-END:
Sobota - vyrážíme do parku Asterix společně její nejlepší kamarádkou Camille a jejím úžasným francouzským 11ti letým šarmantním bratrem Arnaud-em (jedna z mých platonických lásek). Cesta trvala téměř věčnost. První atrakce(jedna z těch nejhorších), nebo-li horská dráha, ne ladejaká horská dráha! Nohama vzhůru a hlavou dolů. Stometrové fronty však byly horší. Objevují se tu hlavně atrakce, které mají něco společného s vodou. Ty však srdečně nesnáším. Neštěstí se obrátilo proti mě a já (jediná) schytala všechna studená vodní překvapení. Viděli jsme také Římany, delfíní představení. Překrásný sluneční den. Ten večer jsem se setkala s přáteli v Plaisir-u, kde se konal nějaký hudební festival.
Neděle - vyrážíme do Versailles. Jsou nekonečné fronty do zámku/hradu, radši si obejdeme královský park Louis-e XIV a prohlídneme zvenku domeček Marie - Antoinette-y. Zapomněla jsem se zmínit o Eiffelovce! Byla jsem na úplném vrchu věže a výhled na celou Paříž je...nedá se to popsat slovy! Nic nestíháme, odjížím zpět do Prahy a ráda bych tu zůstala déle. A nebo spíš zůstat. Dala jsem svým Francouzečkám pusu na obě dvě tváře a měla trochu nakrajíčku. Nesnáším věčná loučení.
V parku Asterix
Náramný výhled z Eiffelovy věže
Den příjezdu : 14.6.2010
