21. 12. 2012

Proces


Zrovna procházím snad nejdepresivnějším obdobím snad poprvé(!) během mé existence, a to vysvětluje můj pasivní způsob bloggování. Buď na mě leze puberta, která mě předtím nikdy(!) nijak radikálně nepoznamenala nebo to může být směsice událostí za tento z%@*&!#ý měsíc. Nic mi totiž nevychází podle mých plánů, na kterých pracuji víc než půl roku. Podařilo se mi z nich asi 0,99%, ale bohužel jejich průběh nemohu vůbec ovlivnit po opakovaném zkoušení. Kdyby se to pohnulo, posunulo by mě to také určitě i dál. 

Do toho mi však zasahuje každodenní stres zaviněný školními povinnostmi. Když pomyslím na ty další dva roky a půl do maturity, mám chuť vytáhnout z mrazáku velký kyblík zmrzliny, opřít se o lednici, sklouznout zády na zadek a udělat scénu jako z nějakého amerického filmu o teenagerech. A zpívat All by myself tak dobře a procítěně jako Bridget Jones. Nejde to nějakým způsobem přeskočit?

Tento měsíc jsem si pořádně uvědomila, že bych neměla vždy stoprocentně spoléhat na ostatní, jinak to může dopadnout tragicky. Zažila jsem si to už nedávno několikrát za sebou a myslela jsem, že se z toho asi vážně zhroutím. Bylo toho na mě moc, ale naštěstí jsem se už z toho dostala. Uf.

Nálada se mi mění stejným tempem jako tlukot srdce a cítím, že ztrácím své nadšení pro jakoukoliv činnost, kterou jsem odjakživa dělala. Né, s bloggováním nechci skoncovat, na to jsem ani proboha nepomyslela!:) Možná by to chtělo všechno sepsat na čistý papír a trochu si v tom udělat pořádek. Po dopsání článku se na to hned vrhnu!

Co mě dále nasírá jsou vánoce (ano, mdloby na mě!). Nikdy mě neiritovaly tak strašlivě jako tento rok (důvod je zřejmě popsaný výše). Dennodenně slýchávám kolem sebe slovně omezené lidi, kteří nepoužívají jiná slovíčka než jsou: vánoce, těším se, stromeček, sníh, Ježíšek, dárečky, brzy, konečně, slavíme, péct, nakupovat, cukroví. Děsím se při pohledu na pouliční zabíjení kaprů a na přecpaná obchodní centra klamající lidi svými výhodnými sezónními nabídkami. Me no likeyProsím, prosím, nepřeji si momentálně nic jiného než odletět pryč a bydlet dlouuhou dobu na No-Christmas-Landu, abych si uvědomila že mi chybí a mohla je zase prožívat jako v bezstarostném dětství.

Chci se toho mého tíživého pocitu kompletně zbavit, ale jde mi to zatím jen na krátkou chvíli. Teď asi řeknu jedno velké klišé, ale chce to možná čas a trpělivost. Doufám, že budu mít v budoucnu opět ten pocit jistoty, který dokáže zaručeně zlepšit mnoho věcí. 
Měla bych se ale nejdříve navždy zbavit toho věčného stěžování si a přestat si klást až příliš filozofické otázky.Vím, že bych se měla s tím vším odkazovat někam jinam než tady, ale prostě najednou mě přepadla ta nutnost říct všechno, co mám hluboko v srdci. 
Moc se omlouvám a dávám čestné slovo na to, že neudělám z blogu Bravíčko a že už tu nikdy nebudu šířit negativní energii.



PS: ... abyste se dozvěděli po dlouhé depresivní cestě čtením hloupých řádků něco zajímavějšího, mám na fotkách make-up a la Twiggy, který se podle mého názoru Asiatům prostě nehodí. Tečka. 

EDIT: před chvilinkou jsem si uvědomila, že nevypadám jako Twiggy, ale spíš jako Axel DeLarge z Mechanickýho pomeranče, haha:)

14 komentářů:

  1. náhodou ti ten make-up velmi svedčí!a pekný článok:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Docela tě chápu, mám v poslední době taky takový chmurný období a to už bych měla správně asi mít pubertu za sebou. Ale můžu tě ujistit, že mnohem lepší pocit je mít dva a půl roku před maturitou než půl roku před ní. Pomaličku (ale jistě) na mě přichází panika :D.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě se ten make up taky líbí :)) a mám takovej pocit, že taková nálada je nakažlivá a šíří se jako mor, protože tím v letošním roce trpí snad všichni :/

    OdpovědětVymazat
  4. Náhodou, blogová sféra je plná článků zaměřujících se na vánoční "čteníčko, těšeníčko, pěčeníčko, nakupováníčko", tenhle článek je změna, protože jsem se dozvěděla něco zase z druhé strany pohledu. :) Nechci říct, že mě vyloženě potěšil, protože to by bylo opravdu hnusné vůči tvé osobě, vypadalo by to, že mám radost z tvého neštěstí, ale jsem ráda, že se někdo cítí podobně jako já. Naštěstí jsem neupustila od těšení na Vánoce, právě naopak, je to to jediné, co mě v posledních dnech baví a na co se dost upíná. Strašně moc mě vyšťavuje škola a také se děsím toho, co budu dělat v následujících ročnících před maturitou. Pobavilo mě tvé přirovnání s americkým teenagerem a zmrzlinou, na fotce ti to moc sluší. Ted koukám, že jsem spíš měla napsat svůj článek a ne ti tady spamovat v komentářích, snad se neurazíš :D Takže na závěr ti přeji víc radostných a úsměvných dnů, věř, že jednoho dne se to určitě obrátí a bude zase líp :) Tvá věrná čtenářka :)

    OdpovědětVymazat
  5. "Co mě dále nasírá" - takový výrazy od tebe, no teda :D
    třeba je to jen přechodná zimní deprese .) Nám toho teď v ústavu nakládají moc, une énorme quantité prostě; ale i když si připadám vážně zoufale, když v 9 večer zjistím, že ještě neumím na dvě písemky a chybí mi čtenářskej deník, snažím sama sebe motivovat vytyčením nějakýho pozitivního bodu, ke kterýmu se upínám - jako třeba cesta do Paříže, nebo aspoň nějaká příjemná akce. Ty a negativita, to mi k sobě nějak nejde ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Bunny, kašli na ně. Škola, lidi, no a co? Je to tak 8(!!!) let co jsem to měla dost podobně. A pak se s novým rokem všechno přeskládalo k jinému, lepšímu. Užij si volno tak, že z něj vyškrtneš všechno, co tě prudí, nepříjemné příbuzné taktéž, rybu k večeři, učení... Nějak bylo, nějak bude. Chytrá jdeš, snažíš se a to ostatní, to se jenom osud snaží tě něco naučit. Nedělej si s tím těžkou hlavu. Ostatně, nechci být ošklivá, ale spíše než maturita si na tebe brousí zuby všechny ty dospělácké věci, sex, drogy, rokenroll. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. ahoj, tvoj clanok chapem, sama by som to teraz nenapisala lepsie. obcas to padne na kazdeho a ani mna tento rok vianoce netesia, ani trochu, zavalila ma kopa starosti a mam pocit, ze staci malickost a cela sa polozim...
    v hlave mam malu iskricku nadeje, ze predsa len este nie je tak zle v porovnani s mnohymi inymi... a preto dufam, ze raz bude lepsie, ved nic ine teraz ani robit nemozeme ;)

    baša

    OdpovědětVymazat
  8. Je dobře že si to napsala jak to cítíš, protože držet to v sobě je ještě horší. Teď se ale všechno zlepší! :) Tůten poslední půlrok byl na ránu a nebyla si to jenom ty, který to všechno sralo. Tak snad se ti to vylepší a stres se uvolní.

    OdpovědětVymazat
  9. Já mívám takovou depresivní náladu spíš na podzim, když je venku škaredě, ale tak každý to má jinak. Víš, čím tě potěším? Jsi neobyčejně krásná. Faaakt, nádherná. Někteří lidi (a je jedno, jestli jsou to běloši, asiati nebo třeba černoši) jsou takoví obyčejní. A to ty vážně ne ;) Moc milá, hezká holka s překrásným blogem, tak to vidím já :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ten make-up se mi na tobě líbí!;)
    A mimochodem taky prožívám divné období, asi to bude tou zimou..

    http://beatrice-w.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  11. Přeju aby tě to brzo přešlo. Občas taky mám taky takové období, kdy mě nic nebaví a všechno a všichni mě štvou. Naštěstí to vždycky brzo přejde :)

    OdpovědětVymazat
  12. bude to znít divně, ale super článek, protože se s tebou nějak tak shoduju! :D každopádně ti přeju, ať se z téhle nálady dostaneš (mimochodem, 'filozofické otázky' si kladu víc než často).

    OdpovědětVymazat
  13. Naprosto s tebou souhlasím:) Vánoční nálada mě už pár let míjí, a moje nálada je poslední dobou taky tragická.. Neboj bude líp;)

    OdpovědětVymazat
  14. no tak cítim to uplne rovnako až na tie vianoce...
    neirituje ma to ale vobec sa z nich neteším a to je hrozné!

    OdpovědětVymazat