28. 2. 2012

This Silence Kills


V pondělí večer jsme s Trang vyrazily na koncert gruzínské elektro zpěvačky Natalie Beridze TBA a jedné mladé brazilky žijící v Berlíně vystupující pod svým druhým jménem Dillon, která se ukázala v druhé polovině představení. Upřímně jsem šla do Paláce Akropolis kvůli Dillon, protože poslední dva měsíce mi její písničky neustále přehrávají v hlavě. Její hlas se lehce podobá Švédky Lykke Li. Nejenom že má neuvěřitelný talent, ale ve skutečnosti je velice, velice milá. Její vystoupení se prodlužovalo díky nadšenému obecenstvu. 
Po skončení jsem si šla chtěla koupit její album a nechat si ho na místě podepsat, ale měly jsme pouze bankovku s Františkem Palackým. Tak mi sestra zašla do baru vyměnit peníze. Mezitím se samozřejmě všechna CDčka vyprodala(!) a já myslela, že asi začnu brečet. Za chvíli mi ale drobná zpěvačka s flitry na obličeji, v masitých botech na vysoké platformě řekla, že jsem tu byla dřív, tak mi dala vinylovou desku s albem vevnitř za stejnou cenu. Podepsala mi ji a jako bonus jsem se s ní prostě musela vyfotit. Geniální večer.



Na koncert jsem šla v oblečení do školy, jelikož jsem neměla čas si zajít domů. A kdybyste mě viděli dneska, určitě byste poznamenali na mé chůzi, že jsem den předtím byla minimálně deset hodin na podpatcích. A bylo to přesně tak.
Fotky jsou pořízené iPhonem, takže jste určitě poznamenali kvalitu.





wearing: H&M leopard coat / Mango pink leggings + cardigan / New Yorker blue bag / eBay necklace / Trang's eBay Lita shoes + dress 

26. 2. 2012

Jalouse février 2012


Jalouse je skvělý francouzský magazín, který obsahuje mnoho inspirativních fotografií, rozhovorů se zajímavými osobnostmi, módních novinek, prezentace mladých umělců, atd. 
Z únorového čísla, mě zaujaly šílené fotografie modelky jménem Cara Delevigne, považovaná za ''novou Twiggy'' a květinovou photostory plnou vzorovaných látek od Dolce&Gabbana, Kenza, Sportmaxu, Maje, Louis Vuitton ...


Co mě donutilo si koupit tento časopis? 
Samozřejmě video, které jsem zde na blogu nedávno zveřejnila.








24. 2. 2012

One Minute to Midnight


O půlnoci zažiji šíleně dlouhou cestu do Prahy. Přibližně patnáct hodin jízdy. 
Proč musí být Německo tak veliké? 
Celé odpoledne jsem byla v supermarketu, abych si koupila něco sladkého na zub a také něco na čtení v autobuse. To jsem samozřejmě neměla dělat. Kromě tří zavazadel mám o jedno víc. (sigh)
Neuvěřitelně se těším domů i přes všechny rozdílové zkoušky, které mě na začátku týdne čekají. Dále se těším na to, až si nahlas pustím mé oblíbené album do Justice, které jsem si nově pořídila. 
Doufám, že během zimních prázdnin splním vše, co mám už v délším čase v plánu! 









music: Justice - One Minute to Midnight


wearing: H&M cardigan + kids leggings / Berska top / eBay shoes 

13. 2. 2012

Three-Dimensional Space

Ladies and gentlemen! 

Nasaďte si 3D brýle. 
Pevně se připoutejte, jelikož za několik sekund vás nechám zažít něco neskutečně reálného.




Zrovna sledujete můj první článek v trojrozměrném světě.
Chcete takových fotek víc?

Jo a mimochodem mě informujte, zda to vlastně funguje. Zkoušela jsem to brýlemi do kina, ale nešlo to (ty papírové by mohly být teoreticky ideální). Udělala jsem to přesně podle návodu na youtube a mělo by to 100% jít. Merci beaucoup!


10. 2. 2012

Raise Me Up


Tuto zimu vítězí komfort nad vizuální stránkou. 
Na fotografiích můj nejpohodlnější outfit do školy à la zálesák.







wearing: 
Mango jumper / H&M kids leggings + shoes + hat / Bershka scarf + top / Pimkie brown socks

6. 2. 2012

How to - Cat Eyes

V následujícím videu vám poradím, jak na kočičí oči
Toto líčení používám téměř každý den. 
Je jednoduché a rychlé. Zvládne ho snad každý.

3. 2. 2012

Sweet French Cliché

Jak probíhá klasický den zahraničního studenta ve Francii? Tentokrát se budeme bavit o stereotypu a dneska ne o módě. Pokud vás to zajímá, čtěte níže.


Vybrala jsem si čtvrtek. Proč čtvrtek? Protože tento den je snad nejnáročnější.
Ráno probíhá během celého pracovního týdne stejně. Budíček v 6:29. Je tma jak v pytli. Ach ne, už zase. Spala jsem s puštěným iPodem. Na obrazovce se zobrazuje červená baterka. Svítím si mobilem, abych neprobudila spolubydlící. Au. Zakopávám o něčí boty. Toaleta. Čištění zubů. Opláchnutí obličeje studenou vodou na probuzení. Vybírání oblečení. Oblékání. Ponožky - kalhoty - podprsenka - top - svetr - šála. Líčení. Krém - pudr - tvářenka - linky. Zrcadlo. Popřípadě menší úprava. 7:26, čas na to, abych vyšla z internátu na snídani. Fronta na otisk prstů. Vyjede mi barevný lísteček. Někdy mi nevyjede, tak se naštvu. Beru si na tác lžičku, nůž a cukr. K tomu ještě dva bílé hrníčky. Jeden doplním studeným mlékem, druhý horkou vodou na kafe. Beru si pomeračový džus, který mi nechutná. Jdu odevzdat lísteček. Beru si máslo, ubrousek, ovoce a bagetu. Jdu si sednout do kantýny. Jím. Nabídnu někomu pomerančový džus. Všichni se hlásí. Odnáším tác. Vyjdu ven, nadechnu se pořádně čerstvého vzduchu a šup do školy.


8:00. Začíná hodina Histoire&Géographie. Sedím v první lavici, protože jsou všichni vysocí a já bych přes ně neviděla. A taky proto, abych se dokázala soustředit na to, co říká profesorka. Všichni si sbalili věci o 15minut dřív. Učitelka je napomíná. 8:55. Zvoní. 
Mám dvě hodiny volna. Zajdu do knihovny, CDI. Dělám úkoly. Občas ne. Jdu na internet zkontrolovat emaily.  Zkouším, zda konečně funguje facebook, ikdyž vím, že je zablokovaný. Napíše mi to ACCES INTERDIT. Zafuním. Za pokus to stálo. Čas ubíhá pomalu. Rozhodnu se, že nakonec udělám úkoly. Další týden pak nebudu mít co dělat. Nechám si nejtěžší na víkend. Čas od času zajdu do Carrefouru, Casina či do Intermarché si koupit něco na zub. 


První fotografie internátu od L.Drábkové. Na druhé je můj spací koutek se skříní.
V jedenáct mi začíná Anglais. Ano, angličtina. Můj nejoblíbenější předmět. Sedím s kamarádkou v lavici a smějeme se Francouzům. Mají vtipný přízvuk. Tadyten jazyk jim upřímně fakt nejde. Sami to přiznávají. Obě dvě se bavíme a na vysvědčení dostáváme více než 19 bodů z 20 (bazinga). Zvoní. Rychle běžíme z druhého patra ven, abychom nemusely stát dlouhou frontu. Stejně ji čekáme (pu#&€@!). Během toho sleduje kamarádka seriály na svém iPodu a já nadávám na to, že ho mám vybitý. Mám hlad. Přiložíme k detektoru packy a vememe si lísteček. Tác, předkrm (ledový salát s krutony jako vždy), dezert/ovoce, sýry. Další fronta. Hlavní jídlo. Odevzdávám lísteček. Vemu si skleničku. Hledám místo na sezení. Jím. Nikdo nechce pro karafu s vodou. Nakonec někdo chytrý pro ni půjde. Já ne, protože bych pak nestihla následující hodinu ve čtvrtém patře v jiné budově. Nasírám se. Nestíhám a musím hltat. Běžím s batohem a jednou taškou, ve které mám laboratorní plášť. Čekám před třídou. Přijde učitel. Všichni říkají, že vypadá jako George Clooney. V hlavě si říkám - no jo! Začíná Physique-Chimie. Hodina a půl utrpení. Travaux pratiques. Profesor z nás dělá blbce a vysvětluje látku tím nejpomalenějším tempem. Zeptá se mě, jestli tomu rozumím. Odpovím že oui. Někdy tomu nerozumím a přesto řeknu oui. Jde to automaticky. Ve třídě je randál, jako vždy. Unavuje mě to. Navazuje další hodinka a půl SVT, aneb biologie. Jsem totálně mimo a koukám na to, jak se přehřívá promítačka. Francouzi jsou zase hluční. Taisez-vous! Profesorka začíná být taky sama hlučná. Sleduji tajně čas. Mám oči v sloup, když se dovím, že zbývá 30minut do konce. Když píšeme test, sedí se mnou jedna holka, která opakovala ročník. Je o deset hlav vyšší než já. Opisuje ode mě. Znerózňuje mě to a spletu se. Me#@&! Zvoní. Sednu si na studenou podlahu a čekám na hodinu Science&Laboratoire. Pracujeme na nějakém experimentu. Přeskočím tyto dvě nezáživné hodiny a voila - končí mi den. Stěžuji si na to, že jsem si zbytečně brala plášť. Jdu na intr. Ohlásím se. Otvírám skříň, ve které si vemu menší svačinku. Byla tak malá, že už ani nemám chuť na večeři. Podívám se do zrcadla. Zděsím se sama sebe, jelikož se mi linky obtiskly na víčka a vypadám jak po porodu. Otřu si prsty dolní linky. Už je to o chlup lepší. 


V půl sedmé nás odhání na večeři surveillante-ka, v předkladu něco jako vychovatelka. Dostojím frontu, přiložím opět packu na detektor a dělám to samý jako během oběda. K večeři míváme i polévku. Když máme nudlovou, těstoviny jsou převařené a není to moc dobré. U jídla si s přáteli vyprávíme vtipné historky. Někdy dojde i na hru Kontakt. Házím všechny zbytky na jeden talíř. Fuj. Blé. Co mám dělat s nedojezenou polévkou? Jdeme ven a potkáváme hyperaktivní rugbisty. Čekáme do 19:30, kdy bude internát otevřený. Rychlou chůzí vejdu do pokoje, sundám si kabát, vemu si věci na koupání a běžím sprintem do koupely, aby mi nikdo nezabral druhou sprchu, protože je nejlepší. Samozřejmě je jedna Francouzka rychlejší než já a zabere mi ji. Po sprše mám pod očima velké černé kruhy. Prostě panda. Když neposíchám, stihnu se předtím odlíčit. V pyžámku si připravím věci do školy a na víkend v hostitelské rodině, kde to nemám ráda, jelikož tam netopí. Učím se, uklízím, zabíjím čas. Dneska hlídá surveillantka Sophie - tu nikdo nemá rád. A proto si před desátou vyčistím dásně. Od pondělka do středy tu bývá Crystelle, ta je naopak strašně fajn. To si můžu čistit zuby i po desátý a nebude jí to vůbec vadit. 


Jdu spát. Ještě přemýšlím o svých plánech do budoucna. Zítra je pátek, začínám od 9ti a končím každý druhý týden ve dvanáct. Budu mít dostatek času, abych mohla hodit článek do blogu? O čem asi bude? Mám sladké sny. 


1.) Po obědě. 2.) a 3.) Nejlepší je, když jsou čerstvě upečené. 4.) Na kakau v jednom baru.

music: Pink Martini - Je Veux Pas Travailler