Čekalo se venku v nekonečné frontě jako před několika desítky lety, kdy lidé vyčkávali na čerstvé maso, toaletní papíry nebo banány ze zahraničí. Zboží bylo ze zahraničí, ale o banány se nejednalo. Jednalo se o spolupráci italské značky Marni pro obchodní řetězec H&M.
Klienti (především ženy) byli nervózní z toho, že by jim ostatní mohli sebrat jejich model a velikost. Tak jim nezbývalo nic jiného než chňapnout všechno, co jim přišlo pod ruce. Nehledě na cenu. Vždyť je to limitovaná kolekce, sakra! Říkali si v hloubi své duše. Muži byli určitě v klidu. V posledním patře bylo více prostoru pro vybírání. Tam byste klidně mohli roztáhnout ruce a točit se dokola, aniž byste někoho uhodili. V tu chvíli jsem se vážně chtěla stát chlapem.
Mám pocit, že mě všichni nespravedlově předběhli, takže jsem přes půlhodiny stála v tenké bundičce, klepala se, dívala se přes skleněnou výlohu a viděla mizet kousky, které se mi líbily. Když jsem rychle vklouzla dovnitř s růžovou páskou, šla jsem za svou touhou. Pozdě. Smůla. C'est la vie. Později mi někdo zkušený a moudrý pověděl, že mám být v pohodě, vždyť oni to doplňujou! Díky, Bože! Kroužila jsem kolem stolku jako dravec čekající na svou kořist. Ha! Mám tě! Tentokrát se mi to povedlo, doplnili chybějící zboží pouze jednou položkou.
Chtěla jsem využít i výhodnou slevu na ostatní kolekce. Často jsem slýchávala ze všech stran: pětadvacentní sleva se nevztahuje na kolekci Marni! Já jsem nad tím kroutila hlavou. Příště bych dala hned u vchodu obrovskou ceduli s tímto upozorněním, aby to moc nemátlo. Trang šla za barvami, rovnou za kanárkově žlutými šaty. Byla oslepena jejich krásou. Jemně se jich dotkla a prohlížela si pořádně jejich perfektní střih. V ruce držela špatnou velikost. Celou dobu u ní číhala jedna žena středního věku, která jí velikost 34 sebrala. Byla to otázka rychlosti a několika milimetrů. To dokáže člověka opravdu vytočit. S Trang jsme se poučily. Odteď budeme do šílených lidí strkat našimi ostrými lokty přesně do citlivých míst a podkopávat nohy, abychom dostaly to, co chceme (ďábelský smích). To si dělám jenom legraci z některých lidí, kteří se už k tomu měli opravdu blízko.
Asi bych to neměla už prodlužovat, viďte?
Naštěstí jsme odešly se středně velkou zelenou taškou bez jakékoliv zmínky zranění. Hurá!
Dva dny po předprodeji, mě zvědavost přitáhla zpátky na místo. Bylo ráno. Deset hodin padesát pět. U plných stojanů nestála ani jedna lidská bytost. Teda vlastně jenom já a můj bezduchý výraz. (s* word) Kde jsou všichni? A co se vlastně muselo dít během oficiálního uvedení kolekce pro širokou veřejnost?
Když si projíždím blogy, kde si můžu přečíst osobní názory na Marni, jsou to většinou kritiky kvůli materiálu či kvůli přemrštěné ceně. Co si vlastně myslíte vy? H&M je H&M a nikdy nemůže mít kvalitně zpracované oblečení? Nebo se mění doba a věci jsou čím dál víc lepší? Je to pouze chytrý obchodní trik nebo čistá láska vytvářet věci pro všechny vrstvy?
